Když pochybnosti se vtírají
a já nevidím naději,
když sílu ztrácím jít zas dál,
a nevidím, že někdo by o mě stál.
Tíha povinností všedních dní,
zdá se, že mne snad rozdrtí.
Slunce se ztrácí za temnou oponou
a naděje jakoby měla červenou.
Ztrácím se, ztrácím a padám do hlubin,
kde Jsi, kdy Tě zas uslyším?
Nemohu se z místa hnout.
Prosím, zbav mne mých pout!
Ať nezachvátí srdce vzdor a klam,
a mohu jít tam, kam jít mám.
V té tmě kolem mne září Tvé světlo,
kdyby zhaslo, asi by mě to smetlo.
Do hlubin, ze kterých se nedá odejít,
a věčně bych tam musel být.
