Úvaha z knihy „O milosrdenství s Kateřinou Lachmanovou„. Karmelitánské nakladatelství
Život je trocha času,
který byl dán naší svobodě,
abychom se naučili milovat,
a tak se připravili na setkání
s Věčnou láskou.
Abbé Pierre
Otec Pierre nebyl romantický filantrop, i když většinu svého života věnoval bezdomovcům. Nenarodil se s neotřesitelně kladným laděním dobráka, které by ho předurčovalo mluvit pořád o lásce. Ani se nevyžíval v bombastických frázích.
Vyslovil svoji definici života v pokročilém věku, poté, co svůj život prožil až do dna. Léta se k ní dopracovával, než ji mohl zanechat jako vybroušený diamant všem těm, kteří klopotně hledají, pro co vlastně žít.
„Život je trocha času…“ Většinou nad tím nehloubáme, ale tu a tam člověka zarazí, jak ten čas běží: v trávě se ještě válejí ohořelé rachejtle, a už zase slavíme Silvestra; lidé, které člověk znal v kočárku, už vozí svoje děti; občas stojíme nad hrobem někoho, u něhož jsme to nečekali, a možná nás napadne myšlenka (úplně normální a realistická): Kolik mám vlastně ještě času? A na co vlastně?
Kdosi pravil, že když Pán Bůh stvořil čas, udělal ho dost. (Pravda, mnohdy nemáme ten pocit, ale asi na tom něco bude.) Dal nám dost času na to, co je podstatné: „…abychom se naučili milovat, a tak se připravili na setkání s Věčnou láskou„.
Ten čas byl dán naší svobodě, říká otec Pierre. Jinými slovy, mám svobodu v tom, jak svůj vyměřený čas naplním, a hlavně čím naplním svoje srdce. Tento prostor svobody má každý člověk – nejsme jen výsledkem genů, více či méně povedených rodin, škol, společnosti, šťastných a nešťastných okolností. I když mě okolnosti a lidé ovlivňují i různě omezují a snad ještě bolestněji se potýkám s vlastními limity, vždycky zůstává skutečností, že jsem stvořen z lásky a pro lásku a tento Boží plán se mnou nemůže nikdo a nic zvenčí zničit. Naštěstí!