Poznámky z knihy Vždycky se může začít znovu. Autor: David Torkington. Karmelitánské nakladatelství.
Největším darem, jakého se mi v životě dostalo, je Boží láska.
Nejprve jsem ji čerpal z pevného, láskyplného sepětí s matkou. Ale
přijde čas, kdy se nás dotkne Boží síla. toužíme po něčem či Někom
vyšším a ušlechtilejším, po Někom, kdo slibuje naplnění. Tolik úvod
knihy.
Svatý Augustin dospěl k poznání, že pokud krása, soulad, pravda a
dobro Boží se nás mohou dotknout skrze jím stvořené dílo, oč víc se nás
mohou dotknout skrze Klenot jeho stvořitelského díla – Ježíše Krista.
Láska se předává dotykem. Ježíš předával lásku, kterou dostal od Boha,
prostřednictvím dotyku a totéž učili ostatní (vkládání rukou).
Ježíš nás miluje, ať už jeho lásku pociťujeme či nikoli. A jednoho dne ji určitě pocítíme; on sám zná lidi, kteří ji cítí.
Nesobecké chování se můžeme učit ve dvou různých školách. Jednou je
zasvěcený život, druhou život v manželství. Jako všemu ostatnímu i
nesobectví se nejlépe naučíme pomocí procvičování, uvnitř i vně života v
modlitbě, při němž poznáváme a zamilujeme si Toho, který se nás před
mnoha lety dotkl.
Život v manželství je svátostí. Znamená to, že manželé si navzájem
udělují svátost skrze lidskou lásku; božskou lásku si předávají
prostřednictvím dotyku. Neděje se to pouze ve svatební den, ale každý den, kdy se navzájem objímají nesobeckou láskou, beroucí v potaz toho druhého.
V duchovním, ale i v manželském životě se vyskytují „temné“ noci. Pokud
se člověk nakonec nesobectví opravdu naučí, pak nikoli navzdory temným
nocím, nýbrž díky nim. Ve chvílích temnoty, kdy je člověk nucen dál
dávat, ať to stojí, co to stojí, a kdy zdánlivě sám nic nedostává, se
láska očišťuje.
Citové vakuum, ve kterém se mohou dva lidé ocitnout, neznamená konec
vztahu, nýbrž začátek nové fáze společného života, v níž se lze, pokud
oba vytrvají, naučit nesobecké lásce.
Pravá láska roste jen v případě, jsme-li ochotni dávat i tehdy, kdy nic necítíme a zdánlivě nic nedostáváme.
Vzájemné nesobecké dávání umožní přijímat jeden od druhého sílu, jež oba
zcela přesahuje. Právě proto, že společně trpíme a přinášíme oběť,
nacházíme ve vzájemné lásce více jistoty a bezpečí, takže se pozvolna
začne rýsovat její nové, dokonalejší prožívání.