Poznámky z knihy Vždycky se může začít znovu. Autor: David Torkington. Karmelitánské nakladatelství.
Při modlitbách nás bude neustále něco vyrušovat – alespoň na
tomto světě. Nesoustředěnost nepovažujte za znak toho, že se neumíme
modlit. Pokud nás 100x během modlitby cosi vyrušilo a my jsme se opět
vrátili k modlitbě, znamená to, že jsem 100x překonali nesoustředěnost a
opět upřeli pozornost k Bohu. Řekli jsme 100x
„ne“ sobě a 100x „ano“ Bohu. Projevili jsme 100x nesobeckou lásku,
která nám umožnila zemřít svému sobectví, jež ovládá i ty nejlepší z
nás.
Aby se člověk naučil tomu nejdůležitějšímu, čemu se lidská bytost může naučit, totiž lásce, dobrovolně se uchyluje k modlitbě. Skrze ni se ve stanoveném čase cvičí nesobecké lásce způsobem – opakování=matka moudrosti.
V modlitbě nepokročíme ani o jediný krok, pokud nevyhradíme určitý čas k pravidelnému procvičování nesobecké lásky.
Správný způsob modlitby jsme zvolili tehdy, pokud nám v daný okamžik
pomáhá obracet srdce nenásilně zpět k Bohu. Co se osvědčilo ráno, míjí
se večer účinkem. Co funguje v jeden okamžik, je nám za chvíli k ničemu.
A tak naprosto svobodně přecházejme od jednoho způsobu modliby ke
druhému. Nezapomínejme, že tyto metody jsou jen prostředníkem k cíli, nikoli cílem samým.
Jsou mnohé způsoby, jak činit „to jediné, čeho je třeba„, tedy milovat Boha celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou duší.
Mohu chtít milovat každého na potkání tak jako Ježíš, ale nikdy toho
nebudu schopen, nenaučím-li se nesobecké lásce, v níž se budu ve
vyhrazeném čase cvičit. Pouze pilným cvičením se v lásce dovolíme, aby
do nás zvolna prosakoval dar Boží lásky a naše lidská láska mohla spět k
dokonalosti. Čím pravidelněji a intezivněji člověk cvičí, tím rychleji
si osvojí tuto nejdůležitější lidskou dovednost.