Odpuštění – nezůstáváme v moci hněvu
Odpuštění není náhodný čin. Je to trvalý postoj.
Martin Luther King ml.
Jsme nesmírně morální bytosti. Když nám někdo ublíží, cosi v našem nitru nám říká: To není správné. Ten, kdo to způsobil, za to musí zaplatit.
Skutečné odpuštění je možné tam, kde působí jak spravedlnost, tak láska.
Současně platí, že díky lásce je každý z nás schopen odpouštět, a to v jakémkoli vztahu.
Proč potřebujeme odpuštění?
1. Lidské bytosti jsou svobodné – mohou milovat i nenávidět (mohou se vydat špatným směrem – ubližují sobě i svým blízkým)
2. Bez odpuštění se v
mezilidských vztazích neobejdeme, neboť naše svoboda nás zpravidla
přivádí k sobeckým řešením – co je dobré pro mě?
Učíme se odpouštět:
Musíme pokárat člověka, který nám ublížil – postupujeme pravdivě a laskavě. Říci druhému, co se nás dotklo. Nabídneme odpuštění.
Nejlepší je, když viník přizná, že udělal chybu, a vyjádří touhu se
něčeho takového příště nedopustit. To očekáváme – pak můžeme odpustit.
Začne proces obnovování důvěry – bez účasti druhé strany nemůžeme skutečně odpustit – stejně tak je to na úrovni Bůh – člověk
Bez účasti druhé strany nemůžeme skutečně odpustit.
Meze odpuštění:
1) Odpuštění není nic snadného
2) Odpuštění neodstraňuje následky prohřešku
3) Odpuštění neznamená, že se automaticky obnoví důvěra
Odpuštění samo o sobě důvěru neobnoví, nicméně bez odpuštění se důvěra neobnoví nikdy
4) Odpuštění nám nevymaže z paměti vzpomínku na prohřešek
Učte se odpouštět maličkosti a rovněž se za maličkosti omlouvat.
Láska
k člověku, který se odmítá omluvit – i když vám někdo ublíží a nechce
se omluvit nebo není omluvy schopen, můžete se přesto zbavit hněvu,
který vůči němu cítíte.
1. Úleva – cítit úlevu je něco zcela jiného než
někomu odpustit. Oproštění se od člověka, který nám zranění způsobil –
úleva od zranění i hněvu
2. Vyznání – hněváte se oprávněně. Hněv by měl být ale jen návštěvníkem, nikoli trvalým obyvatelem. (špatné nakládání s bolestí a hněvem)
3. Splácejte zlo dobrem – velmi těžké. Oplaťte zlo dobrem.
4. Využijte správně svou bolest – úleva, přiznání vlastní chyby, láska. Budete mít svobodu jít dál životem a využívat lépe čas a energii.
Nepřítel odpuštění: STRACH
(odmítnutí, přiznání se, že se mě něco dotklo, vyznání svého podílu viny, druhý si naše odpuštění vyloží jako právo jednat špatně)
Jak se tedy můžeme stát odpouštějícím člověkem?
První krok:
Odpusťte sami sobě
– když si vzpomenete na svá minulá selhání, když se vám vrátí emociální
bolest, musíte sami sobě odpustit stejně, jako vám odpustili druzí.
Druhý krok:
Omluvte se za svá selhání ve vztazích
Omlouváme-li se:
– dáváme najevo, že přejímáme zodpovědnost za své nevhodné chování: „Udělal jsem chybu“
– vyjadřujeme lítost: „Je mi líto, že vás mé jednání tak zranilo. Stydím se za to, co jsem udělal.“
– vyjadřujeme opravdovou touhu po změně: „Něco takového už nechci nikdy udělat.“
– prosíme o odpuštění: „Odpustíte mi, prosím?“
Třetí krok:
Zaujměte vůči druhým postoj opravdové lásky
– Máte-li snahu odpouštět, můžete zakoušet frustraci, pokud se druhý
člověk stále znova dopouští téhož prohřešku. Svým postojem „odpustit“
dáváte druhému najevo, že jste vždy připraveni vztah obnovit. Skutečná
láska vás vede k tomu, abyste byli připraveni odpouštět stále znovu, bez
ohledu na to, kolikrát to bude.