Nezamýšlejte nikdo ve svém srdci proti bližnímu nic zlého. Nelibujte si v křivé přísaze. To všechno nenávidím, je výrok Hospodinův. (Za 8,17)
Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. (Ef 4,32)
Místo souhlasného přikyvování naslouchejme Božímu Duchu s otázkou, jak na tom jsme ve vztahu ke svým bližním. Bližním je kdokoli, kdo se ocitne v naší blízkosti. Životní partner, kolega, soused, člověk v církvi, prodavačka … Kdokoli. Ale nemylme se. Bližní nejsou jen ti, kteří nás uznávají. Mnohem víc pocítíme blízkost někoho nepříjemného, páchnoucího, nepřátelského. Setkání s bližním je zrcadlem naší lásky a příležitostí objevit její hranice. Kristova láska hranice nemá, proto se Ježíš stává bližním každému bez výjimky, ať je jakýkoli. Výzva milovat stejnou láskou není výzvou k sebezapírání, ale k odevzdávání se Kristu, aby naše tvrdé srdce měnil mocí své lásky do podoby toho svého.
Hospodine, pomoz mi vidět lidi jako své bližní a proměň mě tam, kde je vidím jako vzdálené.