Zdvořilost – jednáme s druhým jako s přáteli.
Buďte laskaví, neboť každý, koho potkáváte, svádí velikou bitvu.
Filón Alexandrijský
Hodnota vztahu
Podle obecného mínění zdvořilost rovná se dobré vychování. Slovo zdvořilost má ovšem mnohem širší význam. Zdvořilý člověk je nejen dobře vychovaný, ale i upřímně přátelský. Ve světě vztahů nemůžeme počítat s tím, že každý bude toužit stát se naším přítelem; zdvořilost nás ale přesto vede k tomu, abychom s každým člověkem, s nímž přijdeme do styku, jednali jako s přítelem.
Může se zdát, že zdvořilost není zdaleka tak důležitá jako trpělivost či odpuštění. Zdvořilost ale vychází z přesvědčení, které je pro každý vztah zásadní. Každý, koho potkáváme, je hoden našeho přátelství: Za každým zevnějškem se skrývá člověk, kterého stojí za to poznat. Pokud jsme o tom skutečně přesvědčeni, zdvořilost je nejen možná, je dokonce nevyhnutelná.
Když jsme na někoho zdvořilí, dáváme tím najevo své přání navázat s ním vztah – byť třeba jen na ten okamžik, který potřebujeme, abychom se zařadili do jeho jízdního pruhu. Jsme-li nezdvořilí, chováme se, jako kdybychom byli v tu chvíli na světě těmi nejdůležitějšími. Zdvořilost bývá často prvním krokrm k přátelství. Pokud s někým jednáte jako s přítelem, umožňujete vztahu, aby se mohl rozvíjet.
Věříme-li, že každý člověk, kterého potkáváme, je cenný, je zdvořilost nevyhnutelná.
Chceme-li, aby láska byla naším životním stylem, musíme být zdvořilí. Zdvořilost si cení vztahů. Nejsme-li zdvořilí k cizincům, přátelům a příbuzným, nemůžeme budovat dobré vztahy, při nichž si sebe navzájem vážíme.
Zdvořilé jednání s druhými
Je-li zdvořilost jedním z rysů lásky a chceme-li být lidmi, kteří dovedou milovat, měli bychom často mluvit i o zdvořilosti. Pro člověka, který miluje skutečnou láskou, patří zdvořilost k životnímu stylu. Zdvořilost je rovněž zdrojem radosti. Čím jsme zdvořilejší, tím více se radujeme, když vidíme, jak na naši laskavost reagují druzí.
Využijme vhodné příležitosti
Zdvořilost je často velmi jednoduchá -může jít třeba o gratulaci k
narozeninám nebo k nějakému výročí či o povzbuzující dopis, který
napíšeme nemocnému. Co vás nejvíce potěšilo, když jste něco oslavovali
nebo naopak když jste nad něčím truchlili? Přemýšlejte o tom, jak
prokázat lásku druhým způsobem, kterým byste chtěli, aby druzí
prokazovali lásku k vám.
Na silnici
Na silnici můžeme možná lépe než kde jinde poznat, zda jsou lidé
zdvořilí. Zdá se, že jakmile někteří lidé usednou za volant, začnou
všechny ostatní považovat za své nepřátele. Mají pocit, že jsou na
závodní dráze, kde je vše dovoleno. Když dám někomu přednost, vyjíždí-li
ze supermarketu, mohu mít lepší pocit sám ze sebe. Překonal jsem svoje
vlastní já, které mne „nabádá“ k opačnému jednání.
Jako dobrý soused
Být zdvořilý je vlastně totéž jako být dobrý soused. Zdvořilost znamená,
že se svými sousedy jednáme jako s přáteli. Být dobrým sousedem znamená
všímat si, co náš soused potřebuje, a mít pozitivní vliv na jeho život.
Slyšíte mě?
Jistě jste již viděli dva lidi, kteří v restauraci sedí naproti sobě,
přičemž jeden telefonuje a druhý civí z okna. Nevím, kde se v nás bere
přesvědčení, že člověk, který nám telefonuje, je důležitější než člověk,
který sedí naproti nám. Ano, chápu, že mohou být mimořádné situace, kdy
je třeba mobilní telefon zvednout. V běžném životě ale platí zásada
zdvořilosti: Pokud s někým hovoříte, nezvedejte mobilní telefon.
Správné rozhodnutí
Zdvořilost mění nepříjemné okamžiky v příležitosti projevit milost. Zajímavé je, že na to, abychom projevili laskavost, potřebujeme méně času a energie než na to, abychom se rozhněvali.
Dávat druhému přednost před sebou – uvolnit místo staršímu, pomoci nebo alespoň doprovodit přes přechod, pomoci s nákupem, … . Příležitostí je spoustu. Jen se dívat. Vždy se při rozhodnutí položit otázku: Jak bych jednal se svým přítelem?
Jak reagujeme na lidi, kteří se nám něco snaží prodat po telefonu? Nemusíte na ně být sprostí. Můžete jim říci: „Nepotřebuji to co nabízíte, ale rád vidím, že se opravdu snažíte. Přeji vám vše nejlepší a mnoho úspěchů během dnešního dne.“ Je méně náročné s takovýmto člověkem jednat zdvořile než dát průchod své podrážděnosti. Jsme-li zdvořilí, sami se po takové slovní výměně cítíme lépe.
Umění vděčně přijímat
Ke zdvořilost patří i umění vděčně přijímat. Pro některé z nás je snažší dávat než přijímat. Ke zdvořilému jednání s druhými patří i vděčné přijímání laskavosti, kterou nám druhý prokazuje. Pokud pro vás druzí chtějí něco udělat nebo vám chtějí něco dát jako výraz své lásky, je nezdvořilé jim v tom bránit.
Přijímání od druhých je projevem lásky
Vyřizování špatných zpráv
Zdvořilí bychom měli být i tehdy, musíme-li učinit nepříjemná rozhodnutí. Propuštění z práce: „Chlapče, nedokážu si představit, jak to zvládneme bez tebe, nicméně od pondělka se o to musíme pokusit.“ S lidmi můžeme jednat zdvořile i tehdy, když jim oznamujeme něco nepříjemného.
Umění omluvit se
Všichni někdy chybujeme. Zdvořilost nás vede k tomu, abychom si sami sebe představili na místě toho druhého a mohli se mu tak omluvit co nejzdvořileji.
Pozornost vůči druhým
Je zdvořilé být pozorný. Může to znamenat, že navštívíte klavírní recitál dítěte vašeho přítele a soustředíte se na hudbu, ačkoli byste byli raději doma. Může to znamenat, že nasloucháte někomu, kdo vám vypráví, co vy už dávno víte. Pokud ho přerušíte slovy „ano, to už jsem slyšel“, připravíte ho o příležitost sdělit vám něco, co sám považuje za důležité. Vaše zdvořilost by ho obohatila – a o to v lásce vlastně jde.
„Kultura sporu“
Začínejte každý rozhovor tak, jako by člověk s nímž hovoříte, byl vaším přítelem.
Naším cílem by mělo vždy být zachování vztahu, nikoli vítězství ve sporu. Až se budeme rozcházet, chceme, aby druhý věděl, že si ho vážíme jako člověka, třebaže nesouhlasíme s jeho názory.
Vytváření prostoru pro přátelství
Většina z nás bude hovořit s druhými zdvořile, pokud oni budou hovořit zdvořile s námi. Zralá láska ale hovoří zdvořile i s těmi, kdo nám neoplácejí stejnou mincí.
Mluvme s láskou
Co znamená mluvit láskyplně?
– Zahajte rozhovor. Některým lidem to jde snadno, protože jsou hovorní. Pro introverty to může být složitější. Snažíte-li se zahájit přátelský rozhovor, narazíte pochopitelně i na lidi, kteří vaši snahu nebudou opětovat. Být zdvořilý znamená v takovémto případě respektovat jejich rozhodnutí. Zdvořilost se druhým nevnucuje.
Rozhovor lze mnohdy zahájit tím, že druhého o něco požádáte.
– Věnujte druhému člověku plnou pozornost. Udržujte oční kontakt s člověkem s nímž hovoříte. Druhý člověk pozná, že se soustředíte na rozhovor.
– Snažte se druhému člověku porozumět, nikoli jej soudit.Věnujte dostatek času snaze pochopit, co se vám druhý snaží sdělit, a odpovídejte až později. Jinak by vaše odpověď mohla být nevhodná. Pokud hned na začátku vyjádříte nesouhlas, přerušíte komunikaci. Při nesouhlasu je dobré projevit respekt k myšlenkám druhého dříve, než vyslovíte svůj vlastní názor.
– Nezvyšujte hlas. Váš oponent a svědci vašeho rozhovoru patrně nezaslechnou, co chcete říci, a soustředí se na způsob, jak mluvíte.
– Musíte-li nějakou myšlenku odmítnout, učiňte tak co nejlaskavěji. Nechte se vždy vést touhou zachovat vztah. Např.: „Osobně s vaším názorem nesouhlasím, ale vážím si vás jako člověka. Doufám, že naše neshody v této otázce nenaruší náš vztah. Odmítejte myšlenky, neodmítejte však lidi.
– Je-li třeba, omluvte se. Někdy se stane, že promluvíte nezdvořile. Upřímná omluva vztah nezničí, ale prohloubí.
Jak se stanu zdvořilým člověkem?
Přiznejme si, že někteří lidé nás rozčilují. Budeme-li ukáznění, zůstaneme zdvořilí i přes své rozčilení. Jak tedy být zdvořilý, když při snídani vedle nás někdo srká a mlaská nebo se nechová podle našich představ?Budeme-li pamatovat na tři skutečnosti, zjistíme, že zdvořilost se pro nás stává ve styku s druhými něčím přirozeným.
1) Každý člověk, s nímž se setkáme, má hodnotu
Zdvořilost nám poskytuje příležitost všimnout si krásy a obdarování lidí, s nimiž se každý den setkáváme. připomíná nám radost, kterou máme, když na chvíli přerušíme svůj program a jednoduše se zastavíme, abychom naslouchali.
2) Každý, koho potkáváte, s něčím bojuje
Vidím-li chování, které mi připadá arogantní, nepřátelské či rezervované, mám sklon reagovat rozzlobeně. Pokud si ale začnu klást otázku, s čím asi zápasí člověk, jenž se takto chová, je mnohem pravděpodobnější, že odpovím zdvořile. Stále ještě mohu být podrážděný; hledím-li ale za vnější zjev, mám důvod odpovědět zdvořile.
3) Každý projev zdvořilosti obohatí život druhého člověka
Po zdvořilém jednání toužíme všichni. Jsme-li vůči někomu zdvořilí, nemusíme mít sebemenší pochybnost o tom, že jsme do jeho dne vnesli trochu světla. Ulehčili jsme jeho břímě a povzbudili jsme ho, aby i on jednal s druhými zdvořile. Jsme-li přátesky naladěni, cítíme se dobře. I druhý je rád, že mu někdo prokázal úctu.
Zdvořilost začíná doma
Zdvořilosti učíme své děti. Zmíním některé projevy zdvořilosti, na nichž jsme se v průběhu let shodli se svou ženou. Uplatňujeme je v rámci manželství; lze je však vztáhnout na jakýkoli důvěrný vztah.
– Nikdy nemluvíme za druhého. Pokud se mě někdo zeptá, co si myslí má žena, případně co chce a po čem touží, odpovídám: „Na to se musíte zeptat jí; já za ni nemohu mluvit.“ Případně se jí zeptám a příště vám to povím.
– Navzájem si pozorně naslouchejte. Když svě ženě pozorně naslouchám, vnímám nejen to, co říká, ale i to, co cítí. Chci-li dosáhnout tohoto cíle, nepřerušuji ji, ale když nastane příležitost, kladu doplňující otázky, abych se ujistil, že rozumím tomu, co říká a co cítí. Hádat se není zdvořilé.
– Řekněte si o to, po čem toužíte. Naučte se říci si o to, po čem toužíte. Pokud vám druhý vyhoví, je to stále projev lásky. Druhý přece nemusel udělat to, oč jste jej požádali. Přijměte to tedy jako dar.
– Dojde-li ke sporu, soustřeďte se na hledání řešení, nikoli na vítězství. Zvítězím-li, má žena prohraje. Žít s tím, kdo prohrál, není příliš zábavné. Řešení sporu, které hledáme, musí být v souladu s naší vzájemnou láskou. Nejlepší je to řešení, které oba dva vnímáme pozitivně.
– Vyslovujte prosby, nikoli požadavky. Když něco od své ženy vyžaduji, podobám se otrokáři a ona se podobá otroku. Nikdo z nás si nepřeje být někým řízen; většinou jsme ale otevřeni upřímné prosbě.
– Než druhého požádáte, aby se v něčem změnil, vyslovte několik uznání. Slovní uznání druhému sděluje, že ho máme rádi a že si ho vážíme. Když své manželce řeknu, co se mi na ní líbí, vnímá, že si jí vážím, a je mnohem otevřenější k mým prosbám a požadavkům. Platí to i obráceně.
– Pokud byl nějaký prohřešek vyznán a odpuštěn, už o něm nikdy nemluvte. Selhání nemohu smazat, ale mohu je odpustit. Je-li selhání odpuštěno, není důvod o něm znovu hovořit. Pokud druhému takovou chybu znovu vyčítám, dokazuji tím, že jsem ji ještě neodpustil.
Tato pravidla zdvořilosti, kterámi se řídíme ve svém manželství, náš vztah velmi prohloubila. Možná jste něco podobného objevili i ve svých vztazích.Naučíme-li se zdvořilosti v rámci rodiny, budeme pravděpodobně zdvořilí i mimo rodinný kruh. Ano, platí, že zdvořilost začíná doma.
Nepřítel zdvořilosti – uspěchanost